Květen 2012

Jenom Ty...

25. května 2012 v 22:44 | Slečna Nikola |  básně
Je to jen pár dní co Tvé jméno znám,
ovšem pocit na srdci, teď divný mám.
Při myšlence na Tebe,motýlci v břichu létají,
v podstatě čas oddychu ani nemají.
Od první ranní myšlenky na Tebe,
zírám celý den na nebe,
do ticha šeptám jen,
ať nastane už ten den.
Až budeš tady při mě stát,
budeš mě tak moc milovat,
že nebudu chtít sama být,
a budu s Tebou zlato žít...


...o Úsměvu

22. května 2012 v 14:18 | Slečna Nikola
Pár citátu na téma Úsměv, které se mě dotkly.
  • "Takový je život" řekl klaun se slzami v očích a na tvář si namaloval úsměv.
  •  Ve smíchu je klíč, kterým dešifrujeme celého člověka. *Carlyle Thomas *
  • Musíme se smát dříve, než se staneme šťastnými, 
    neboť bychom mohli zemřít, aniž bysme se zasmáli...
  • Všechny zuby měl sice pravé, ale jeho úsměv byl přesto zcela falešný.
  • Úsměv je světlo, které při pohledu do očí naznačí, že srdce je doma.
  • Kde je málo úsměvu, tam je málo úspěchu.
  • S úsměvem můžete dojít daleko. Ještě dále můžete dojít s úsměvem a zbraní.
  • Pozor na úsměvy mužů! Bývají nevěrohodné. 
    Ale také pozor na úsměvy žen. Bývají nevyzpytatelné.
  • Při smíchu se obnaží zuby, při úsměvu charakter.
  • Do boje se vrhej s úsměvem na rtech, neboť mrtví, kteří se neusmívají, jsou hnusní.
  • Ženy! Ženy! Kdo je pochopí? Jejich úsměvy odporují jejich pohledům,
    jejich slova slibují i vábí a zvuk jejich hlasu odrazuje.
    Někdy ve vteřině postihnou a uhodnou naši nejtajnější myšlenku a
    hned zase nechápou nejjasnější narážky.

Forever...never...

22. května 2012 v 13:58 | Slečna Nikola |  Realita a Sny
"Člověk by si měl uvědomit co dělá, ještě dřív než to dodělá. Tka proč to ty doprdele neumíš?!"
"Neřvi po mě, neuvědomila jsem si to!" začaly mi stékat slzy a ty ses jen hloupě otočil a šel pryč. Kde je ta tvá lásky plná náruč kterou jsi mi kdysi nabízel? už tu není že?...
"Počkej prosím" vstala jsme a rozběhla se za Tebou. "Prosím..."
"Nech mě už! Proč zamnou sakra pořád lezeš?!" zeptal ses mě a já chvíli nevěděla co odpovědět.
"Vidíš, sma to nevíš tak mi dej pokoj a nebo mi odpověz!"
"Vím proč to dělám, protože mě máma učila jít za svým snem..." zašeptala jsem a sklopila hlavu.
Mlčel jsi. Jen si tiše koukal. I já koukala. Viděl si slzy v mých očích a uvědomil jsi si to co já. Není to poprvé co jsem pro Tebe plakala. Plakala jsem často, ale tentokrát jsem neutekla jako srab.
"Miluj mě, nebo mě nenáviď... To je jen na Tobě, ale obě možnosti jsou pro mě výhodné...." zašeptala jsem a chtěla jsem odejít.
"Jak to myslíš?"zastavil jsi mě.
"Jednoduše, když mě budeš milovat, navždy budu v tvém srdci... A když mě budeš nenávidět, navždy budu v tvé mysli...." řekla jsem a vysmekla jsem se a utíkala pryč. Asi jsem byla tehdy naivní když jsem čekala, že se ukážeš, že poběžíš za mnou.
Bohužel opak byl pravdou. Řekl jsi všem, že mě nenávidíš. Kvůli mým chybám, kvůli mému myšlení.... Jen kvůli tomu, že sis nikdy nedokázal přiznat, že každý jednou prostě tu chybu udělá.
Až pak. Až pak za tu dlouhou dobu jsem Tě potkala. Nikomu jsem nevěřila, že mě nenávidíš, nikomu. Dokud jsem neviděla tvou tvář.
Opravdu mě nenávidíš.


zbytečně

20. května 2012 v 23:21 | Slečna Nikola |  básně
Zbytečně Ti budu pravdu říkat,
když svou pravdu před očima máš.
Radši budeš každou druhou pích*at,
vždyť jen takhle titul frajera dáš.

Myslela jsem, že Ty a já, budem víc,
ale Ty jsi oproti mě strašná nula,
Ty a já nebudem nikdy NIC!
ty jsi nula a já zrůda....


Kéž by....

18. května 2012 v 21:53 | Slečna Nikola |  básně
Slunce už zapadlo,
já nemůžu spát.
Tak mě teď napadlo,
bude se Ti o mě zdát?

Nebude, to dobře vím,
namlouvám si zbytečně,
snad jen hloupě sním.
Vše je tak zbytečné.

Snaha o tvou lásku,
o to být zase tvou,
nedáš už srdce znovu v sázku,
a já zustanu samotnou...

Dítě pod srdcem nosívám,
tvou krev však nebude mít,
a já jen tiše proklínám,
že nebude tátu mít.

Bolesti puká srdce moje,
když píšu tyhle slova,
kéž by to dítě bylo tvoje,
křičím do ticha zas a znova!


Everything i could never tell you...

18. května 2012 v 0:17 | Slečna Nikola |  Realita a Sny
Jen jsi tiše seděl na lavičce. Seděla jsem tehdy skoro metr od Tebe. Hlasitě jsis povzdechl. Chtěla jsem se zeptat co se děje, ale můj strach na Tebe promluvit, byl tisíckrát silnější. Znovu jsi povzdechl. Přemlouvala jsem svou vlastní pusu aby se otevřela a vypustila ven tu větu "Děje se něco?" která se mi tlačila zpoza zubů ven. Nešlo to. Má ůsta byla jako k sobě přišitá. Nenápadně jsem na Tebe koutkem oka pohlédla. Smutně jsi hleděl na ten kulatý měsíc na nebi. Byl krásný. Stejně jako Ty. Když jsem spozorovala, že zrovna padá hvězda, zavřela jsem oči a přála si Ti říct to co jsem dosud nedokázala. Dva roky jsme přátelé, dva roky spolu trávime den co den. Skoro spolu nemluvíme a to je ta naše záhada. Naše , jak to nazývají ostatní, "Tiché přátelství". Já tomu říkám jinak. Zamlčená láska. Myslím si, že Ty moc dobře víš co cítím. Že Ty citíš to stejné. Jen se ani jeden nevyjádříme.
"Přála jsis něco?" zeptal ses mě tehdy.
"Hmm" jen jsem tiše houlka a seděla s pohledem do země zarytým.
"Já taky" odvětil jsi a koukl se mým směrem. Cítila jsem tvůj pohled jak hledá mé oči. Cítila jsem to, že vyhledáváš kontakt. Trošku jsem nadzvedla tvář a pohléhla na Tebe. Vždycky jsem se bála se Ti kouknout do očí, protože jsem věděla, že v nich uvidím to, co se snažím v sobě zabít. Když se naše pohledy střetly, cítila jsem jak se mi slzy hnou do očí. Odvrátila jsem tehdy svou tvář a ty ses zeptal "Co se stalo?".
"Nic...nic a nikdy se nic nedělo"
Promiň, jestli jsem někdy udělala něco špatně, promiń že jsem ti nikdy nepřiznala jak mi na tobě záleží, promiň že jsem ti nikdy neřekla nic víc..omlouvám se Ti....Proč jen tohle nešlo říct i nahlas?


I miss you

16. května 2012 v 19:03 | Slečna Nikola |  básně
Odpoutávám od těla mysl svou,
chci dál kráčet tou hloupou tmou,
má duše však letí za Tebou,
i přez tu výstražnou červenou!

Duše má, plane plamenem jasným,
že Ty cílem mým jsi.
Ovšem dál se pouštět za Tebou nesmím,
Protože jsi zkázou mé mysli.

Chybíš mi a přesto vím,
že zbytečně o Tobě tiše sním,
vím, že Ty už o lásku nestojíš,
neboť už jinak smýšlíš.

Tak tiše lapám po mysli své,
od těla odproštené,
nesmím nechat jí za Tebou jít....
Už nesmím o Tobě tak moc snít...


Je mi jasné, že tahle báseň není o ničem, o ničem pořádnem, ale je to pro mě srdeční záležitost, a toto téma mě donutilo jí konečně ze sebe vymáčknout. Přetrpím i ty negativní komentáře. Nějak mi nevadí, každý má svůj názor.

Leží to v mé hlavě

14. května 2012 v 22:28 | Slečna Nikola |  básně
Z hlouposti začala jsem si s Tebou psát,
dokud nebyl jsi můj kamarád.
Ovšem Tvé pohledy a dokteky mi něco říkaly,
že toužíš být něco víc, můj milý.

Teď ovšem leží nad hlavou mou,
zda mam Ti dát aspoň naději malou,
zda mam nechat Tě polibek mi dát,
zda má se tohle opravdu stát...


Ke dni matek

13. května 2012 v 11:24 | Slečna Nikola |  Realita a Sny
Jsi jedna z mnoha žen, které se na světě říká mami. Jako každá máma se staráš den co den o své dítě, dává mu první poslední, vždy ho podporuje a dává mu najevo lásku. jenže jsi jediná žena které říkám mami já. jsi pro mě tou nejdůležitější osobou v životě. Nebýt Tebe, není ani mě. Nebýt tvé lásky a tvé snahy ze mě vychovat správného člověka byla bych jen malý hajzlík a kdo ví co vše. Vím, že jsem v životě nebyla zrovna hodná, ale taky vím, že bych Tě nikdy za nic nevyměnila. Miluji Tě MAMINKO!
Ty jsi žena po které jsem zdědila ty krásné oči, ten ůsměv, tu sílu něžného pohlaví. Od tebe jsem se naučila bojovat až do poslední naděje za to co miluju. Od tebe jsem pochytila všechny dobré věci, naučila jsem se nalouchat a snažit se porozumět. Jen Tobě vděčím za to, jaká jsem. Miluji Tě MAMINKO!




Název jak jinak než :originální

9. května 2012 v 10:47 | Slečna Nikola |  básně
O-ko za zub, zub za oko
R-uce nahoru a zvesela
I-takhle to jde jen jako
G-enius to dává dokola
I-když tohle smysl nemá
N-ebezpečné téma to je
A-spoň že nízká za to cena
L-idská hloupost mě chytla zase



Originální téma týdne si žádá originální řešení, něco co nedává smysl, možná proto "báseň" o ničem, fotka ničeho a hlava plná blbostí. Co si budem povídat...


Trpaslík (moje dětská uchylka)

8. května 2012 v 21:40 | Slečna Nikola |  básně
Čmárám si po papíře,
zřejmě kreslím ono zvíře,
s jedním rohem koníka,
velikosti poníka.

Čmárám,čmáram, dokresluji,
mojí mámě ukazuji.
"Mami poznáš co to je?"
"Snad nějaký harleje"

K stolu zpátky usednu,
tužku zelenou teď popadnu,
mámá zírá nevěří,
co se mi tam píšeří!

"Teď už to drahoušku poznávám,
je to snad tvůj otec Padavan?"
Moje máma ta mě ničí,
vždyť je to kluk trpasličí!






Odešels

8. května 2012 v 10:45 | Slečna Nikola |  básně
Vzpomínám na Tvé polibky po ránu,
vzpomínám a nemám lék na ránu,
co mi zbyla když jsi odešel,
zbylo jen zoufání a mráz mě obešel....

Nebe se zakrylo černými mraky,
smutné ráno plní se rozpaky,
Zlá rána plná vzlyků a čekání,
zlá rána, bez slunce a vzdychání....

Píšu Ti, miláčku, že zase kvetou jabloně,
polib mě pod třešní a vezmi mou dlaň do dlaně.
Píšu Ti, miláčku, že srdce má m u ledu,
nezlob se, miláčku, jinak to nesvedu.

Jak vyschlé koryto potoka,
když se ho slunce paprsky dotýká,
tak vyschlé jsou moje vzpomínky na Tebe,
"Láskou zahej mě!" Ale mě jen zebe...

Odešel jsi sám jako nějaká pohroma,
mě zanechal jsi zničenou doma,
Zapoměl jsi na naše obětí?
Zapoměl....Řekni - jak je ti?

Odešel jsi jako duha po dešti,
touha a vzpomínky mě vzaly do kleští,
Z tvých posledních dotyků jsem cítila jen chlad,
odešel jsi... a mě už nemáš rád...




Svobodná

7. května 2012 v 23:24 | Slečna Nikola |  básně
Milovala jsem a dál už nehodlám,
zradil jsi a teď zůstaneš sám.
Ztratil jsi vše co mohl jsi ztratit,
zrada se neodpouští, nedá se vrátit.
Chtěl jsi napravit své chyby, ale nemůžeš,
dál semnou mým životem nepůjdeš.
Zůstaneš navždy sám tady, jako nic,
však kdo by si přál něco víc.
Už nikdy neokusíš můj sladký ret,
říkám ti táhni a hned!
Stále škemráš ať zůstanu tvá,
já odmítám, už jsem zas svobodná....


Láska nebo Přátelství

6. května 2012 v 10:36 | Slečna Nikola |  básně
Když na výběr máš,
lásku nebo přátelství,
Čemu přednost dáš?
Co přinese Ti více štěstí?

Tvůj nejlepší kamarád,
našel si dívku svých snů,
Ty ovšem máš ji moc rád
a to ji znáš jen pár dnů...

Pár hloupostí,
náhle štestím,
tvůj život naplní,
a Ty zabýváš se tím...

Tvá touha ji mít,
je velká a silná,
Tvá touha ji políbit,
není to myšlenka neomylná?

Dál tajíš lásku,
před ní i přáteli,
pokládáš si otázku,
"PŘEDNOST LÁSCE NEBO PŘÍTELI?"




Vždyť ty víš

5. května 2012 v 19:30 | Slečna Nikola |  básně


Orgánem lásky, prý srdce je,
to mé srdce zrovna Tebe miluje.
Není to láska, je to jen cit,
bez Tebe je to špatný žít.

Není to láska k pomilování, je to spíš cit přátelství,
přátelství plné radostí a hloupostí,
Ty víš co pro mě Xixi znamenáš,
jen škoda, že mě asi nikdy nepoznáš....




Jako nože...

2. května 2012 v 15:41 | Slečna Nikola |  Realita a Sny
Někteří lidé jsou jako nůž... Tupí, ale můžou ublížit...


Třešeň rozkvetla...

1. května 2012 v 14:29 | Slečna Nikola |  básně
Rozkvetlá třešeň mi tu teď pláče tišě,
proč nepřišli jsme zase dát si tu májovou pusu.
Je to jen podivné kliše,
že povídam si s dřevem v kusu.

Pláče a naříká mi tiše do ucha,
že chtěla by být zase třešní páru jednoho,
nevím jak ty ale já letos zůstanu suchá,
Ty možná budeš dnes líbat někoho....

Ovšem já a třešeň pod kterou teď sedím,
budem samy, čekalt jen na Tebe.
Tak teď tiše do nebe prosím,
ať mi sešle polibky polibky tvé...


Fotografie na památku, tu tiše na zdi visí,
Chci se tě zeptat na jednu otázku,
proč jsme si sakra takhle cizí?
Proč zapoměli jsme na lásku?....