Everything i could never tell you...

18. května 2012 v 0:17 | Slečna Nikola |  Realita a Sny
Jen jsi tiše seděl na lavičce. Seděla jsem tehdy skoro metr od Tebe. Hlasitě jsis povzdechl. Chtěla jsem se zeptat co se děje, ale můj strach na Tebe promluvit, byl tisíckrát silnější. Znovu jsi povzdechl. Přemlouvala jsem svou vlastní pusu aby se otevřela a vypustila ven tu větu "Děje se něco?" která se mi tlačila zpoza zubů ven. Nešlo to. Má ůsta byla jako k sobě přišitá. Nenápadně jsem na Tebe koutkem oka pohlédla. Smutně jsi hleděl na ten kulatý měsíc na nebi. Byl krásný. Stejně jako Ty. Když jsem spozorovala, že zrovna padá hvězda, zavřela jsem oči a přála si Ti říct to co jsem dosud nedokázala. Dva roky jsme přátelé, dva roky spolu trávime den co den. Skoro spolu nemluvíme a to je ta naše záhada. Naše , jak to nazývají ostatní, "Tiché přátelství". Já tomu říkám jinak. Zamlčená láska. Myslím si, že Ty moc dobře víš co cítím. Že Ty citíš to stejné. Jen se ani jeden nevyjádříme.
"Přála jsis něco?" zeptal ses mě tehdy.
"Hmm" jen jsem tiše houlka a seděla s pohledem do země zarytým.
"Já taky" odvětil jsi a koukl se mým směrem. Cítila jsem tvůj pohled jak hledá mé oči. Cítila jsem to, že vyhledáváš kontakt. Trošku jsem nadzvedla tvář a pohléhla na Tebe. Vždycky jsem se bála se Ti kouknout do očí, protože jsem věděla, že v nich uvidím to, co se snažím v sobě zabít. Když se naše pohledy střetly, cítila jsem jak se mi slzy hnou do očí. Odvrátila jsem tehdy svou tvář a ty ses zeptal "Co se stalo?".
"Nic...nic a nikdy se nic nedělo"
Promiň, jestli jsem někdy udělala něco špatně, promiń že jsem ti nikdy nepřiznala jak mi na tobě záleží, promiň že jsem ti nikdy neřekla nic víc..omlouvám se Ti....Proč jen tohle nešlo říct i nahlas?

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama