Červen 2012

Sem střevo

24. června 2012 v 20:52 | Slečna Nikola |  básně
Rozhodnout se mám, zda zůstanu či se vrátím.
Těžké to teď sama mám, otázka je, co ovšem ztratím.
Přátele, rodinu, zázemí a své okolí,
vyměním za muže který mému srdci "velí"?
Bolí to, ale jen trošičku ale bolí.
Vždyť rány se tak pomalu hojí....
Matce i otci ublížím, ale synovi otce dám.
nebo zůstanu s rodinou ale syn zůstane sám?
Muži dám přednost, před rodinou a zázemím,
poženu se někam do neznáma za neznámým....

Odcházím

7. června 2012 v 10:30 | Slečna Nikola |  básně
Ztracená v mých bludách,
topít oči ve slaných slzách.
Pláču ráno, ve dne už i v noci,
ztratila jsem se ve víru emocí.

Bolí mě když krvácí mi srdce,
mávu na pozdrav, tetě smrtce.
Bolest ustává, já tiše odcházím,
kždyť stejně nerozumím těmhle frázím....

Slzy

5. června 2012 v 19:49 | Slečna Nikola |  básně
Po tváři se mi slzy kutálí, já sedím tiše v koutě.
"Vždyť všechno se to napraví" namlouvám si.
Srdce mi krvácí "Chudáčku zase na kusy rvou Tě",
zbaběle radši mlčím a trhám si svoje vlasy.

Moje dětství...

4. června 2012 v 13:40 | Slečna Nikola |  básně


Za oknem, vždy tiše jsem seděla,
slzy mi z očí vytékaly.
Když ostatním dětem jsem zaviděla,
jak si toho užívaly.

Chtěla jsem štastné dětství,
chtěla jsem se usmívat.
Ty děti z našeho sousedství,
si mohly život užívat.

Jednou tak moct to štestí prožívat,
co dala bych za to jako malá holka.
Ne se nechat doma tahle psychicky týrat,
připadala jsem si tehdy jako popelka.

Teď ovšem vyrostla jsem do života,
ty děti ze sousedství už nejsou malé.
Ovšem mě měli vždy za exota,
když jsem byla uplakánek stále.

Teď z okna zase po letech koukám,
hladím si při tom svoje břiško.
Tu hloupou dětskou písničku si broukám,
"kampak běžíš ty malá liško?".

Dětství uteklo mi ani nevím kam,
snad bude teď trošku líp.
Ovšem těžkou otázku před sebou mám,
kam doletí ten prokletý šíp.

Domov, kde je vlastně domov? Tam kde jsme vyrůstali? Tam kde máme rodinu? Tam kde zrvna bydlíme? Nebo je domov tam kde jsme nechali srdce? Sama teď mam před sebou otázku "domova". Bude pro mě domov, město kde jsem vyrůstala 19let, kde mam "přátele" , rodinu. Rodinu která mě naprosto nenávidí. Jsem jen na obtíž. Nebo tam kde je on? Tam kde spí můž kterého miluji? Tam daleko od rodného města....

Jen o Tobě..

3. června 2012 v 23:29 | Slečna Nikola |  básně
Vím, že poslední dobou jsou všechny básničky "z kopce", ale láska je láska. Moje básnické střevo je plné motýlku. Můj mozek se roztekl jako čokoláda, když ho vidím, mění se mi nohy v želé a mám chuť omdlévat. Když ho obejmu srdce se mi rozbuší třikrát rychleji. A když ho políbím, nevnímám nic jiného. Následující rádoby básnění je prostě citové...

Dáváš mi sílu i odvahu a cíle,
které mi často chybí zlato.
Škoda jen že ty chvíle,
jsou krátké,ale stojí za to.

Už neovládám ani slova básně,
jde to semnou broučku těžce, já vím.
ALe když já vidím to tak jasně,
a Tebe jen tak neztratím!

Naučil jsi mě znovu slova lásky znát,
dal si mi sílu za své cíly se rvát.
Nebál jsi se mi svou odvahu dát,
aby se sny, realitou mohly stát.

Nejde mi nic, malování, psaní ani básničky,
jsem naprosto mimo tuhle realitu, jsem snílek jen.
Hlavně když poslouchám ty zamilovaný písničky,
a počítám do shledání snad každičký den.

Ještě 5 dní a znovu Tě políbím,
ještě tu chvíli a zase se budu usmívat.
Jinak už to lásko bohužel nevidím,
jinou než mě už nikdy nebudeš líbat....


Zítra...

1. června 2012 v 20:19 | Slečna Nikola |  básně
Zítra nastane Ten den,
kdy sejdem se Ty a já jen,
kdy první polibek na ůsta mi dáš,
přece mě tam jen tak nenecháš.

Nebudu snad celou noc spát,
a když ano, bude se mi o Tobě zdát.
Víš zlato, že zítra to bude náš den,
kdy budem spolu, ty a já jen... <3