Není odborník jako odborník...

4. října 2012 v 15:43 | Slečna Nikola |  Realita a Sny
"Zavři oči... co vidíš?"
"Tmu..."
"Co citíš?"

Na tuhle otázku jsem už nedokázala odpovědět. Co cítíš když zavřeš oči a vidíš tmu? Psychoterapeut, psychiatr a psycholožka. V poslední době mí tři nejlepší kamarádi. Tři nejnavštvovanější místa, byly jejich ordinace.

"Soustřeďte se na ten červený kruh a snažte se vyprázdnit mysl."
"Nejde to.."
"Všechno jde slečno, jen musíte chtít..."

Nikdy jsem nechtěla, nechtěla jsem mít v hlavě prázdno. Nechtěla. Vždy když jsem se pokusila zavřit mysl a být v ničem, byla jsem sama. Mám ze samoty strach. Bohužel. Jsem sama i tak. Nestojím o tyhle tři osoby.

"Slečno,nevidím kde je problém, nejspíše to bude jen ve vaší hlavě, nevím jak vám pomoci."
"Nevíte? Není tohle náhodou náplní vaší práce?"
"To ano, ale vy jste velmi složitý případ, na tohle nejspíš nemám kvalifikace"
"A nebo jste tupec jako ti ostatní...."
*Prásk*

Asi jsem neměla těmi dveřmi tak mlátit, když jsem odcházela. To je takový problém mi pomoct? Jsem na špatné cestě. Určitě. Chce to, pořádného odborníka. Někoho, kdo mi porozumí. Tehdy, jsem objevila Ho. Když jsem tehdy odcházela z ordinace mého psychiatra, ano, tehdy jsem Ho potkala. Toho kluka v černé mikině, s kapucí staženou hluboko do obličeje jak sedí na patníku a kouří jointa.

"Chceš?"
"Hm, dík."

Takhle proběhl náš rozhovor, když jsem si k němu přisedla. Tiše mi podal toho čoudícího jointa a letmo na mě pohlédl. Jeho bledý obličej mluvil sám za sebe. Nepotřeboval otevřít ústa, aby mi řekl, že mi rozumí. Seděli jsme tam až do chvíle, kdy joint padl popelu. Vytáhla jsem z tašky papírek a tužku, načmárala na ní dny a hodiny návštěv mého psychiatra, přesněji v kolik budu končit a pod ně mé telefoní číslo.

"Dík...A ahoj..."

Nic jsi mi na to neřekl. Nic jsi nemusel. Papírek si schoval do kapsy, zvedl se a odešel. Nezavolal jsi. Vlastně jsem ani nečekala, že někdy zavoláš. Pokaždé když jsem znovu vycházela od psychiatra, seděl si tam v té černé kapuci, s jointem v ruce. Zapálili jsme a pak odešli. Stal si se mým odborníkem. Stal jsi se tím, koho jsem potřebovala. Žádné zbytečné řeči. Neznám tvé jméno. Popravdě, ani pořádně tvou tvář. Ale díky Tobě, znám ten pocit, že mi někdo rozumí i beze slov...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 4. října 2012 v 16:12 | Reagovat

Máš pravdu, ale znám ještě lepšího terapeuta. Kluka kterej tě bude milovat a ty jeho.
Věřím, že toho i máš. :-)

2 slecna-nikola slecna-nikola | Web | 4. října 2012 v 16:23 | Reagovat

[1]:TO ano to mám. TOhle je pouhý sen, který byl kdysi dávno realitou.

3 pavel pavel | Web | 6. října 2012 v 11:21 | Reagovat

Kde bydlíš?  Pokud v Praze, můžeme fotit. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama