Březen 2013

Reklamy a ostatní kekel

28. března 2013 v 10:28 | Slečna Nikola |  Realita a Sny
Krutá a mnohdy otravná realita. Dáš mi hlas? Zahlasuj prosím...
kokni na blog , mám tam soutěž, podpoř petici...


Kekel kekel kekel.... Reklamy a takovéhle věci prosím sem....

Poznatky z dnešního dne

28. března 2013 v 9:16 | Slečna Nikola |  Realita a Sny
Příjde mi to trošku výstřední, já takový lenoch(od), jsem v 7 ráno vyšla do ulice s kočárkem a štrádovala si to někam do obchodu.
Myslela jsem si že to bude další nudná vycházka ale nebyla...

Poznatky z dnešní ranní hodinové procházky....
-->Dítě nebude spát když to potřebujete, usne až vám to bude jedno.
-->I když svítí sluníčko může být zima.
-->I 70-Leté babičky používají slovo hovno.
-->Ne, led určitě neklouže.
-->Ano,přivřít prsty ve dveřích od výtahu je bolestivé.
-->Ano, jak řekla jedna úžasná osoba, Smích je fájn, teda pokud se na vás blbě netlemí řidič z auta a vy se netlemíte na něj a on pak skoro přejede starou paní na přechodě :D
--> A Monster je jen přeslazený kekel který nemá žádné blahodárné energetické účinky a jediné co způsobuje je častější navštěvování WC.

Srdce vs. Mozek

27. března 2013 v 11:52 | Slečna Nikola |  básně

...srdce silné teď na stole mi umírá,
chtělo být volné ale v okovech skomíra...
Mozek se ho tiše ptá "copak jsem to neříkal?
Copak jsem nad tvou hlouposti neplakal?
Říkal jsem ti snad tisíckrát, že máš smůlu...
Kdo by chtěl takovou zrůdu..."

...Srdce tiše vzlyká dál v rohu místnosti,
ta bolest trhá mu všechny vnitřnosti...
"neplač už, tak vzchop se do háje!"
Křičí mozek "vždyť si s tebou jen hraje...
Ničí ti spaní bere ti dech a víru,
notak vzchop se,dokud máš sílu..."




Možná se sem tahle báseň nehodí, ale pro mě je to dost...

Po dlouhé době vkládám i zase fotku.


Nemám název...

26. března 2013 v 11:37 | Slečna Nikola |  básně
Je těžké se smát, když chce se mi umírat.
Je těžké se smát, když síla mi dochází.
Tak ptám se, proč mě se to muselo stát?
Tak ptám se, proč mi ze života odchází?

Dochází mi slova, když se na mě usmíváš.
Dochází mi slova, a ty tiše odcházíš.
Tak ptám se, proč se usměv na rtech máš?!
Tak ptám se, proč se mi teď ztrácíš...






Básnička (Není moje!)

25. března 2013 v 14:18 | Slečna Nikola |  básně
V nočných hodinách,
pár slov v myšlienkach
a úsmev na perách.
Jeho meno a tvár
v predstavách si premietaš.
Už nemáš z lásky strach,
už niet sa čoho báť,
veď zrád bolo dosť, prestala si sa ich báť.
No opatrnosti nie je nikdy dosť,
čo keď láska prišla znova ako hosť.
Čo keď jeho úsmev falošný je?
..zradný ako sen, čo sníval sa ti minulú noc,
a jeho pohľad očí má nad tebou temnú moc..




Tahle sice není moje, vím je lepší než ostatní, ale to co v ní je je něco co se mi líbí, nebudu to vysvětlovat ale je krásná.



Nyu

20. března 2013 v 8:36 | Slečna Nikola |  básně
Citím tlak na srdci,
cítím jak chci cosi,
chci cosi co nemůžu mít,
chci toho kluka políbít.

Známe se tak dlouhou dobu,
a nikdy jsme nebyli spolu...
Tak toužím Tě teď mít v obětí,
a ne jen toulat se s Tebou ve snění...

Kde žiju a chci žt, jen kvůli lásky

17. března 2013 v 22:01 | Slečna Nikola |  Realita a Sny
"Příjde mi uhozené stále přemýšlet o životě.
Nenávidím minulost, bojím se přítomností a lekám se budoucnosti."

Toho dne jsi mi řekl: "DOST" a uhodil jsi mě.
Utekla jsem do koupelny a zamkla za sebou dveře.
Bolelo to jako čert, jednou jedinou přesně mířenou ranou jsi mi způsobil nevídané krvacení z horního rtu.
Krev kapala do umyvadla a já plakala, proklínala jsem Tě a doufala, že se na místě propadnu a nebudu žít.
A když to ne, tak aspoň, že příjdeš s omluvou a budeš litovat.
Bohužel.
Sesunula jsem se na zem, hlavu zabořila do dlaní a plakala jsem.
Když ty emoce polevily, byla jsem schopná zase vstát, opláchnout se a dojít zpět do ony místnosti.
Klidně si seděl na gauči, na kolenou notebook a nevšímal jsis mě.
Slzy se mi zase hrnuly do očí když jsem pohlédla na koberec, zkrápěný krví.
Nevím jestli vztekem nebo smutkem a bolestí jsem tiše zaklela "Sakra".
Tvůj nenávistný pohled mě probodl skrz na skrz a já stěží zadržovala slzy.
"Neřvi už do prdele! Kdo to má pořád jen poslouchat!? Od rána do večera!" rozkřikl jsi se na mě.
"Nech mě, nemluv na mě! Nenávidím Tě!"
"Nenávidíš? ....Tak proč se mnou jsi?" zeptal jsem a já cítila ve tvém hlase tu jistotu kterou vkládáš do hádek když se vytahuješ třeba tím jak by ti každá do náruče skočila, jak jsi neodolatelný a jaké mám štestí, že jsi zrovna se mnou, s tou nulo.

Nedokázala jsem odpovědět...
Proč? Proč jsem s Tebou?
Protože Tě miluji?


Vybrala jsem si Tebe, můj život jsem dala za Tebe.
Nemám přítele, rodinu, život, ale mám Tebe.
Ano, občas Ti ujede ruka, slovo, občas jsi prostě nesnesitelný násilník, ale jsi to Ty, ten který mě vytáhl z mého tonutí v samotě.
Proto jsem s Tebou, chci žít s Tebou tam kde jsme teď.

Tka či tak....

9. března 2013 v 8:06 | Slečna Nikola |  básně
Byl jsi můj život, byl jsi mi vším,
já dala ti vše, sebe, syna, celý život.
A ty odvděčil jsi se mi čím?!
Ničím, jen plival jsi mi do bot.

Měla jsem šanci utéct a odejít,
ale chtěla jsem tomu ještě naději dát,
snad měla bych přestat snít,
odejít, přestat se bát! začít se usmívat....

řeknu to krátce

6. března 2013 v 19:40 | Slečna Nikola |  básně
Peklo je jen další zastávkou mého života a ďábel je další kamarád,co mě zradí.



Zradil, opustil, odešel, už se nevrátil...
Takhle skončil přběh který mi život převrátil.
Byl to jen přítel, sen, nebo iluze?
Nedokážu si odpovědět..i když přece...



Jen kvůli tobě...

6. března 2013 v 19:35 | Slečna Nikola |  básně
Propadám v depresi, ničím si sny,
jen kvůli tomu, že jsi tu ty.
Ty, ten který krade mi dech,
ten co šmárá mi v hlavě po zdech.
Kradeš mi klíče, vtipkuješ lehce,
mě už se hledat však nechce.

Ztrácím naději, na zdravé myšlení,
deprese, zlost, nenávist, to je mé smyšlení.