Slaná povodeň

6. června 2013 v 19:29 | Slečna Nikola |  básně
Slzy po tváři mi tiše kanou, sly v mých dlaních končí,
v kaluži slz, mé vzpomínky a city plavou.
On přišel tak rychle a už se zase loučí,
slzy po tváří mi potokem kanou.

Pláču, naříkám a přesto lásku v srdci mám,
měla bych ho nenávidět, nebo snad i jí?
Nenávidět nejde když cit jménem láska znám,
mé srdce jen o štastním konci sní....

Podemnou kaluž slz a odrazy vzpomínek,
povodně citů a nenávisti,
probouzíš ve mě hromadu výčitek,
ovšem odejdu se svou ctí....

Mou slabou tvář, moc dobře znal,
ovšem už nikdy před ním plakat nebudu,
prostě půjdu životem dál a vše co mi vzal,
......si znovu vybojuju......



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Thanatos Thanatos | Web | 8. června 2013 v 13:24 | Reagovat

Ztracený snílek mezi sny a realitou...
Co víc dodat.

Co dodat i k básni.
Snad jen, že bych taky chtěla mít tu vůli, začít bojovat..

2 D. D. | Web | 11. června 2013 v 21:54 | Reagovat

Znám ten pocit. Zlomené srdce. Nenávist, ale vlastně pořád ještě láska. Doufání, že je to jen sen. Že se probudíš a vše bude v pořádku.
Držím Ti pěsti, ať se z toho brzy dostaneš. Buď silná. A správně - neukázuj mu svůj žal. Kluk, který Ti dovolil, abys plakala - nestojí za Tvůj pláč.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama