Červen 2014

Ztraceno, všechno je ztracceno

23. června 2014 v 11:59 | Slečna Nikola |  Realita a Sny
Prokleté ticho, nenávistný nádech, bolestivý výdech.
Slzy kapající na zem v ponuré místnosti.


Zahalená mlžným oparem, sedím sama v tmavé prázdné místnosti.
Jedna židle, jedno okno, jedna prázdná osoba.
Srdce bolestí rozcupované na milion kousku a červené oči plné slz.
Bolest, jediná společnost.
Měsíc za oknem a bubnování kapek toho deště který pláče se mnou.
"Sss, slyšíš mě?" zašeptá něco do ticha.
"Kdo to je? Co chceš? Nech mě být!"
Křičím do temnoty.
Jediné co teď opravdu chcu je být sama. Sama v samotě.
Opuštěná. Prokletá tichem na tisíce let.
"Odejdi! Hned..." sténam v bolesti s jedinou touhou být sama.
"Nemůžu odejít..." ozve se v rohu místnosti.
Zvedám zaslzené oči a koukám po místnosti, nikde nikdo není.
Mám strach, chci vstát a rosvítit, skontrolovat jestli je tady ještě někdo nebo je to jen výplod mé fantazie.
Cítím letmý dotyk na mých vlasech.
Ve strachu se schoulím pod oknem a pláču dál....

"Neplač už, nevzlykej... Vstaň a běž..."
Tiše mi někdo šeptá do ucha.
Hysterický záchvat se zhoršuje.
Nemůžu dýchat, to je dobře, nechci...
Nechcu žít v téhle prokleté srač*e,
nenávidím to tady.
Prázdné slova, život ve tmě v které se nejde najít.
Debilní představy jak se zabít.
Démoni v hlavě co mě nechtějí nechat být.
Nenechají mě tu pistol nabít.
Nenechají mě se zabít.
Oči rudé od té slané vody, už to vypadá jako by byly zalité krví.

"Kdo jsi a co sakra chceš?! Zmizni!"
Co je to. Kdo je to?! CO sakra po mě chce.
CO!?

Citím se hrozně slabá, hlava mě bolí, nohy jsou těžké, už nemůžu jít.
Znáte ten pocit? Vymluvit všechno to peklo, které denně vídám.
Znáte ty pocity, ty nálady, ty momenty s pistolí u hlavy, prášky jsou slabé.

*******************

Srdce prázdné a já pořád mlčím.
Noc co noc v baru nad prázdnou sklení s prosbou "další prosím"...
Vlasy se mo motají do očí, když znovu po sklence sahám.

*************

Zabít depresi a žal je těžké, snažím se je den co den topit v alkoholu...
Zase se stmívá, bar otvíra, odcházím.
Klepu a nikdo neotvírá, všechno je pryč, jen ten démon v mojí hlavě.
Dělá si ze mě legraci, tiše mi šeptá, našeptává a touží po dalším utrpení.
Všechno je pryč, zase jsem tu sama.
Oči mě pálí, vzdávám to.
Zdrcená sedím na patníku a poslouchám ten hlas:
"Kryso jedna malá, sama si to tak chtěla, už nikdy nebudeš nikoho mít, vždy budeš sama,
ale já budu vždy s tebou. Tvoje utrpení."

****************
Už není sám, přibylo jich, každou čenou myšlenkou přibývá další démon do mé hlavy.
Násilně se snaží proniknout do středu. Kde je zbytek světla. malý anděl který mě drží naživu.
Brání se vší sílou.
Nevím co příjde, ale teď se množí stíny, a pořád mi našeptavají. Ať to vzdám a sáhnu po smrti.
Malý anděl s potrhanými křídly je pomalu pohlcován tmou.
Ambice, touhy, sny, zmatek.

********
Konec je v nedohlednu a přitom tak blízko.
....Odejdi, vrať se...


Píšu Ti živote

15. června 2014 v 19:22 | Slečna Nikola |  Realita a Sny
Píšu Ti, toužím po tvé přítomnosti.
Píšu Ti, prosím odepiš.
Byl jsi součástí minulosti,
já chci...ale ty to víš.

Proč zbytečně plýtvat slovy,
v básni pro Tebe,
když pamatuju ty doby,
kdy koukali jsme na sebe.

Pohledy pln lásky a touhy,
nevyřčené přání,
zbyly jen vzpomínkové šmouhy,
už nejsme pán a paní.

Píšu Ti, protože Ti chci něco říct,
píšu Ti, slova plná žalu,
smutek, nenávist, můžu se "splíst"
budu potřebovat dobrou radu.

Mám Ti znovu psát a doufat?
...raději sama doma zoufat....

Nesnáším tvé doteky, vlastně i tebe

9. června 2014 v 9:09 | Slečna Nikola |  Realita a Sny
Nesnáším to tvoje mačkání....

I přesto, že jsem vždy milovala lidský kontakt, doteky, polibky, mazlení a vše co k tomu patří.
Nenávidím to tvoje. Nejsi něžný, pozorný, opatrný. Jen příjdeš, sáhneš, odejdeš. Co z toho máš?
Zase trucovně sedím v koutě a pláču po jednom z těch tvých "dotekových útoků".
Vysmíváš se mi do obličeje - to vlastně děláš pořád.

Kdysi jsem milovala každý tvůj dotek. Letmý, plný chtíče, vášnivý... prostě jsem to milovala.
Ovšem, pak se stalo pár věci. S tebou. Změnil jsi se. Z toho muže který mi věnoval úsměv, pohlazení a klid na duši, se stal obyčejný prasýcký krypl.

Diváš se na mě teď tím tvým výsměvným pohledem, jak sedím v koutě a zběsile datluju do notebooku.
Proneseš klasicky tu větu "Zlato co ti je? Zase si stěžuješ na fejsu?".
Se slzami v očích se na Tebe podívám a zase skloním hlavu.

Zase si stěžuješ na fejsu....Co si sakra myslíš? Jsem snad ty? Abych po každé kravině utíkala na fb a spisovala kamarádkám - jak to máš ve zvyku ty - jaký jsi idiot a jak mi ubližuješ? ne dík, na to mam místo kam skoro nikdo nechodí, o kterém ty ani nevíš.

Zajímalo by mě, kam se stratila ta tvoje něžnost. Když jsi dokázal mě láskyplně pohladit po tváři, letmo políbit a rozzářit mi úsměv na tváři. Kam? Proč? A´znovu proč, proč, proč, proč, proč!!!?
Odpověď mi nikdy nedáš, kdykoliv se ptám, kdykoliv se snažím si o tom s Tebou promluvit.
Místo toho raději příjdeš narveš mi ruku mezi nohy zasměješ se a zase odejdeš. Bolí to, ubližuješ mi, ne jen fyzicky - na to jsem popravdě za celý život zvyklá - ubližuješ mi víc psychicky.

Nedávno jsem měla tu čest mluvit po pár letech s - kdysi moc dobrým kamarádem - těď už jen známým z minulosti.
Když jsme se po pár větech rozloučili, chytil mě za rameno a řekl: "Změnila jses, ten oheň co ti sálal z očí už vyhasnul".
Odešel.

Dva dny jsem přemýšlela nad tím o čem mluvil a dneska ráno jsem to pochopila, když mi odepsal na zprávu, že nevím co tím myslel.

Cituju :

Jak jsem řekl, změnila jsi se, už nemáš tu radost ze života v očích, už nejsi ta Nikol kterou jsem znal. Byla jsi blázen a smíšek, plný lásky, teď jsi jen prázdná schránka. Nepříjde Ti to tak? Nevím co se stalo, nevím, čím jsi si prošla, čím si procházíš, ale poradím Ti jedno, zbav se toho. zničilo Tě to už dost, nemusí Tě to ničit dál.

Mluvil o tobě.
Už měsíce přemýšlím, co dělám špatně, že jsi na mě takový jaký jsi. Už mi to došlo, já ndělám špatně nic, krom jedné věci, nechám se Tebou pohlcovat. Doslova mi žereš každou mou radost, každý kousek energie, každou šťastnou chvíli dokážeš zabít. Jsi prostě jen prasácký idiot.


Musím si začít stavět kolem sebe barikádu, takovou kterou ta tvá zlá povaha nezničí.
Bariéru přátelství a lásky. Dobrejch myšlenek, všeho co ty nemáš rád.



..nesnáším tvé doteky...prostě na mě nesahej...


...zvládnu to...musím... jsem přece velká holka....


...a když ne, prostě tě obejmu.... (berte to jako vtip, nedokážu ublížit ani tomu odpornému pavoukovi co ho máme na záchodě a já se ho tak strašně bojím....)


kus svalu zvanej srdce

4. června 2014 v 20:45 | Slečna Nikola |  básně
Zase to bolí.
Mizernej kus svalu kterýmu jsem kdysi říkala srdce.

Myšlenky plné bolesti a strachu,
srdce, co leží v popelovém prachu.
Mozek rozteklej do všech stran,
o Něm, zase píšu vám.

Pocity zmatené, uplakaný oči,
všechno prej jednou končí,
nějak nenacházím rým,
na slovo SPLÍN.

Jediné slovo co vystihuje,
proč mé srdce málo bije.
Ztracená v utrpení, plížím se dál,
tam, kam Ty by jsi se jít bál.

Vzteky rvu si vlasy,
vzpomínám na staré časy,
kdy srdce tlouklo mi radostí,
tehdy když bylo bez starostí...

Pípá mi upomínka na mobilu,
že prej už další rok pořád spolu,
stojí to ovšem za všechen ten žal?
Za to jediné, co ochutnat jsi mi dal....



Edit - po utření slz upraveny nesmyslné chyby

Pan nikdo a pan někdo

3. června 2014 v 21:32 | Slečna Nikola |  Realita a Sny
Předem se omlouvám, je to takový žblept z mojí hlavy, potřebuju to někam vykidat, tak si to schytáte vy.
Teď je tady otázka, zda to někdo vůbec čte, ale to je jedno, ten blog slouží hlavně jako "čistírna".


"Pan nikdo" a domácnost
  • Už toho začínám mít dost. Skoro 24hodin jedno a to samé.
  • Hádky, rvačky, bolest, vztek a pláč.
  • Přebalit, nakrmit, umýt, uspat. To je to nejmenší. Syna miluju a byla jsem si vědoma do čeho tak jdu, jen mě štve, že jsem na to sama. Jelikož "pan nikdo" dokonale může prosedět celý den u počítače a ignorovat všechno co se děje okolo.
  • "Ne, nejsou peníze" každodení věta když musím prosit o prachy na jídlo. To je ta nevýhoda na té mateřské z které se snažím vyjít ale jde to horko-těžko. Na blbý jídlo prachy nejsou, ale hle "oooo nové triko GR, to musím mít" na to prachy jsou. A dál ta věta "já vydělávám, já utrácím" a ještě ta věta "až budeš sama vydělávat budeš si peněz vážit". A teď si jich jako nevážím do prdele? Jdu po ulici a rozhazuju peníze, křičím u toho "žerte hajzli, pan nikdo těch prachů má dost"? Dělám to? Ne, všechny prachy co mam narvu do toho debilního žrádla a domácnosti.
  • "Nekuř a budeš mít prachů víc" . Cože? Kdyby sisi spočítal to co utratím za cigarety a to co ty utratíš za ty svoje "čokoládku, bonbonky, chipsy, atd" tak jsem 4x levnější než ty.
  • Vařím (když je co že...), uklizím, peru, myju nádobí, uklizím uplně všechno, dělám první poslední aby sme žili v čistém pěkném bytě a .....a co? .... a pořád je to málo. Hotovo, tečka.
  • Už si ani nepovídáme, neflirtujeme, nehrajem si spolu... Spolu už nic. Konec.
  • Neustále vyhrožování, vztahování ruky, neustálé výčitky.
  • Nebaví mě to, opravdu ne, takovíé to tvoje odejdi jak se ti nelíbí. Lehce se to řekne. Hůř se to udělá. Sám víš, že jsem ti říkala, že kdyby to šlo, už tady nejsem.
"Pan někdo"

  • Existuje. To je hlavní.
  • Žije, dýchá, chodí, vidí, prostě všechno.
  • Není jen v mých myšlenkách? To nevím.
  • Nevíš ani že existuju. Nebo možná víš. Nevnímáš.


Končím.... Zase bloumám myšlenkama a prodírám se tím pocitem ničeho...

  • Jsem smutná.
  • Jsem smutná a zmatená.
  • Jsem zmatená, ale vím co chci.
  • Vím co chci, ale nevím jak to získat.
  • Nevím jak to získat, ale vím, že se bez toho neobejdu.
  • Neobejdu se bez toho, potřebuju být šťastná.
  • Potřebuju být šťastná, ale bez tebe to nejde.
  • Bez tebe to nejde, ale s tebou taky ne.
  • Nejde to s tebou, protože to nevíš.
  • Nevíš to protže se to bojím říct.
  • Bojím se to říct, protože je to složité.
  • Je to složité, mám dítě a mizernej život.
  • A proč to všechno mám? Protože jsem vždy chtěla být sama sebou, ale nikdy jsem se o to neměla snažit. Všechno se jen zkomplikovalo, zamotalo a doslova po*ralo.

Nenávidím ten pocit když jsem zmatená a netuším co se děje.
Uvnitř mě se perou divné pocity. Naprosto bezdůvodně důvodné.
Maybe....
.....I don´t know....
..........................................fuck, fuck, fuck.....